O retuších

středa 10. březen 2010 13:20

V jedné Leacockově povídce je hrdina konfrontován se změnou identity. To, když se nechá zvěčnit u fotografa a zlomyslný estét mu tvář vyretušuje do bezvědomí. Dotčený hrdina fotografovi nakonec řekne cosi ve smyslu: „Jestli se vám ta fotografie líbí, dejte si ji svým přátelům. Já ji nechci…“  Znám ten pocit. Kdysi jsem také podstoupila retuš v jakémsi vyhlášeném fotosalónu. Tvář byla hladká, bez akné, mateřských znamínek, nerovností, opuchlostí a kruhů pod očima. Jen s jednou malou vadou. Nebyla jsem to zcela určitě já, ale kdosi cizí. Ten kdosi se chtěl zmocnit mé identity a proměnit ji ve vyretušovanou idylu.

Na okrajích silnic se začíná objevovat volební panoptikum retušovaných tváří. Je to zvláštní podívaná, protože všichni ti lidé z plakátů jsou nám známí. Jejich tváře se nám vnucují dnes a denně. Známe jejich hlas i argumenty, známe jejich názory, vkus, lži, boty a dokonce i manželky, milenky a děti. Známe detaily jejich obličejů. Víme, že většina našich politických vůdců nemá čím překvapit. S vědomím všech těchto skutečností mě zaráží, proč vlastně tito lidé utrácejí za pečlivě vyretušované fotografie na obsahově vyprázdněných a nezajímavých billboardech.  Proč si politici mění tvář?

Je možné, že se nechávají retušovat proto, abychom je nepoznali? Stydí se za své vrásky, pihy, jaterní skvrny, výrůstky a jiné nedokonalosti? Anebo nám naopak schválením fotografií, na kterých si nejsou ani trochu podobní dávají najevo, že jim není proti mysli kdykoli změnit tvář?

Možná jsou ale jejich důvody mnohem lacinější. Třeba se prostě jen chtějí cítit mladší. Nebo se tak skutečně vidí… Ale tomu odmítám uvěřit, protože by nám tím ukazovali velmi podivné pojetí skutečnosti. Přikrášlené, vysterilizované, deformované a svým způsobem groteskní.

Volební plakáty ve své podstatě groteskní jsou i bez těch směšných úprav ve Photoshopu.  Takřka vždycky jim chybí nápad, vtip, jakýkoli stín estetiky a vlastně i jakýkoli obsah.  Jsou to ošklivá dílka, kterým mohou konkurovat jen reklamy na dámské vložky nebo silikonové tmely. Užitečnost prezentovaného je ovšem v tomto případě nesrovnatelná. Vložky a tmely přeci jen občas potřebujeme.  Efekt umocňuje i to, kolikrát při jízdě autem daný obličej člověk vidí. Po chvíli střídání položek: Tmel, vložky, Paroubek, zmrzlina, solární trubice, Zeman, zmrzlina, sušenky, Bém, tmel, Paroubek, se politik pomalu začíná proměňovat ve spotřební zboží, v jakýsi polotovar určený ke konzumaci. Ztrácí svou osobitost a na okraji dálnice se transformuje v další z mnoha výrobků. Když jsem naposledy unaveně sledovala míhající se plakáty Jiřího Paroubka, lemující dálnici s neúprosnou pravidelností, bolela mě za chvíli hlava.

Ještě jedna věc mě při pohledu na mamutí, retušované hlavy zaráží. Jejich gigantická rozplizlost úplně překrývá název strany, kterou reprezentují. Jako by ve skutečnosti nešlo o stranu, její program, ideje a cíle, ale právě o tu gigantickou hlavu, o jedince, o solitér, za kterým stojí jen nepodstatní přicmrndávači bez tváří. Efekt takového solitéru došel tak daleko, že lidé hovoří o tom, jestli budou volit Topola, Paroubka nebo knížete. Názvy stran se v takových debatách vytratily a stejně i jejich programy. Možná to tak daným pánům vyhovuje. Čím víc se lidé zaměří na jeden daný produkt, tím méně je bude zajímat firma, která ho vyrobila. Lidé se nebudou ptát, jestli náhodou panáček z plakátu není vyrobený z něčeho karcinogenního, tučného nebo radioaktivního a neviditelná strana v pozadí na prodeji takového zboží jen vydělá.

Tváře politiků zanedlouho naplní všechny volné propagační plochy. Ani na tmely a vložky nezbude místo. Celé jaro nás budou pozorovat jejich oči. Jako na zámku, kde vás barokně oděné dámy sledují, ať se hnete kamkoli. Bude to pitoreskní a strašidelná podívaná na všechny ty obličeje bez vrásek a pih, bez obsahu a emocí. Všichni se budou usmívat a deklamovat primitivní hesla typu: „Pracujícím bonbóny zdarma.“ Ze všech stran na nás budou dotírat ty sterilní tváře a vyžadovat, abychom si je pořídili do svých životů. Za sebe se velmi těším, až je vystřídají reklamy na vložky a tmely…

Milada Střítezská

Poslední články autora

KloboukJaké to jsou zájmy...19:4110.3.2010 19:41:00
Lída V.EVO, to byla reakce16:5710.3.2010 16:57:13
EVAMyslím to vážně. Lído V.,16:5310.3.2010 16:53:35
Lída V.EVO, to snad16:4910.3.2010 16:49:01
seniorCelá ta maškaráda má jednu vadu.16:2010.3.2010 16:20:09
miklarasJaké to jsou zájmy...15:5110.3.2010 15:51:46
KloboukJaké to jsou zájmy?14:4810.3.2010 14:48:34
Lída V.Smutná pravda!14:4810.3.2010 14:48:20

Počet příspěvků: 11, poslední 10.3.2010 19:41:00 Zobrazuji posledních 11 příspěvků.

Milada Střítezská

Milada Střítezská

zde nehodlám psát ani biografie čínských herců ani recenze na čínské filmy, ani anotace ke knihám, ani kapitoly z dějin umění...

Narozená v Praze, vychovaná na Hollarce, ovlivněná knihami, zamilovaná do Eca, Borgese,Paviće, Frosta, Carpentiera a Karáska, udivená ze světa, člověka, historie, kultury a mnohdy i vlastní rodiny, pořád věřící, že je důvod k optimismu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky