O Eleně

pátek 26. březen 2010 08:29

Čtu zprávy. Alespoň jednou denně brouzdám po přehledech tisku a marně lovím alespoň něco. Nacházím „vysílání signálů“ všeho druhu, marasmus a rozbahněnost, upocené dlaně rozechvělých strýčků, kteří v prstech žmoulají čokoládu pro zvědavé děti, ulepenou rádobymorálku, nastavování zrcadel nepříčetného žvástání, snahu o furiantství, obludnost slov a neexistenci činů. Víc ve zprávách obvykle není. Jen hrůzné případy z černé kroniky a pár komentářů, které dodávají celé té dennodenní kakofonii alespoň nějaký základ dvou tří akordů, na nichž by se dalo stavět. Není pěkné číst zprávy a snažit se najít nějaký soulad v celém tom zmatku, který dává smysl asi jako mořská čtverylka vymyšlená hravým matematikem Lewisem Carrollem. Naše realita má daleko k harmonii. Je to spíš nepovedený pokus o hip hop.

Bývám z té falešné muziky naší reality unavená, umordovaná jako štvané zvíře, otrávená a upřímně nešťastná. Ještě, že je tu Elena…

Co má Elena do činění s politikou? Vůbec nic. Neúčastní se jí. Nemá čas. Zpívá. Umí dát zapomenout jako bebopová Šahrazád ve svých pohádkách tisíce a jednoho tónu na to, že svět okolo nás neladí. Jí to ladí. Ví kam sáhnout, ví, který tón použít, aby hudba neztratila řád, klouže po akordech a medově je obaluje kapkami tónů, říká, že je všechno v pořádku, dokud tu existuje alespoň pár lidí, kteří hudbu žijí v tempu tepajícího vesmíru.

Je hezké vidět pár lidí, které baví hrát navzdory nezaplněnému sálu, hrát stejně naplno, jako by se před nimi tísnily tisíce nadšených posluchačů, hrát navzdory době, která nás všechny šněruje a láme žebra kosticemi tuhého korzetu, navzdory skepsi, navzdory naší vlastní nekultivovanosti, krutosti a rozbředlosti.

Je krásné poslouchat přesně kladené tóny, jeden za druhým, jako by je nalinkoval déšť na kočičí hlavy pražské dlažby zvukem úderů na klaviaturu, snít při medovém pobrukování basy hlazené rozechvělými prsty, klepat nohou s každou dobou zvýrazněnou sevřeným rytmem bicích a nadšeným roztáhnout špendlík udivené zorničky, když kytarista rozmazlí doteky svou nedočkavou múzu.

Je příjemné zapomenout na realitu, která mě ubíjí a na chvíli, třeba na hodinu žít jen sametovým hlasem Eleny, který se koupe v medu. Nenechat se vyprovokovat k návratu do skutečnosti, ve které pantátové bez invence, talentu a svědomí hudlají ve vší trapnosti cosi o „správným týmu“. Nenechat se odvést od jakéhokoli nádherného prožitku těmi, kteří si egoisticky chtějí ukrást naše malé hezké chvíle, střežit si je a bránit před těmi nevymáchanými strejci, co oplácávají své asistentky, okřikují moderátory diskusních pořadů, pózují pro kdejaký plátek s dětmi, se psy, oblečení, nazí, vtipkující na úkor jiných, trapní až do skonání.

Včera jsem zapomněla na naši papundeklovou demokracii s pachem bakelitu, sádla a potu, hodila jsem za hlavu všechny ty smutné směšnosti denního tisku a na tři krásné hodiny jen poslouchala Elenu Sonenshine. A když si dneska otevírám tisk plný Topolánků, Paroubků, Langerů, Kalousků, Svobodů, Filipů a Rathů, broukám si potichoučku, tak abych nevzbudila spící dceru:

„Tam pod nebeskou bání

jen bůh je se mnou a mý vyzvání

tam pod nebeskou bání ležím

vzdávám slunci velký dík..."

Milada Střítezská

Poslední články autora

Honza Marek, KanadaPříspěvky19:4626.3.2010 19:46:50
Lída V.Bohužel, tu dámu neznám.16:5726.3.2010 16:57:34
NULINašla jsem si onu dámu,16:3726.3.2010 16:37:32
NaďaJak typické pro15:0726.3.2010 15:07:37

Počet příspěvků: 4, poslední 26.3.2010 19:46:50 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Milada Střítezská

Milada Střítezská

zde nehodlám psát ani biografie čínských herců ani recenze na čínské filmy, ani anotace ke knihám, ani kapitoly z dějin umění...

Narozená v Praze, vychovaná na Hollarce, ovlivněná knihami, zamilovaná do Eca, Borgese,Paviće, Frosta, Carpentiera a Karáska, udivená ze světa, člověka, historie, kultury a mnohdy i vlastní rodiny, pořád věřící, že je důvod k optimismu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky