O stáří

středa 14. duben 2010 09:06

Naše mládež miluje přepych. Nemá správné chování. Neuznává autority a nemá úctu před stářím. Děti odmlouvají rodičům, srkají při jídle a tyranizují své učitele. (Sokrates) Média nedávno zaplnila prázdná místa svých deníků "překvapivým odhalením". Mladí nesnáší staré. Na Facebooku má skupina "Jejich revírem je Kaufland, jejich tempo je vražedné – DŮCHODCI!" přes 230 000 fanoušků. Nastává válka generací?

Zpráva zazněla a umlkla. Nevzbudila příliš širokou polemiku, protože stáří netáhne. Stáří nikoho nezajímá. Dokonce ani ty, kterých se týká. Stáří se bojíme. Štítíme se jho pachu, jeho plíživé přítomnosti v našem vlastním životě, jeho lepkavé, upocené všudypřítomnosti. Stáří nás děsí a nedělejme si iluze, že dříve byli mladí ke starým méně krutí...to je iluze stáří. I Hamlet si dělá šašky ze starého Polonia. Stáří bylo výborným terčem pro posměch renesančních autorů, vždycky bylo pranýřované, vysmívané a parodované. Každá generace si ovšem vždycky dobře pamatovala, že za jejích mladých let bylo stáří ctěné. A tak to jde staletí. Mládí bylo je a bude ke stáří neuctivé a kruté, za což se mu stáří bude odměňovat nadávkami a žlučovitostí. Mladí zestárnou a okamžitě začnou nadávat na mladé, okamžitě si vzpomenou na okřídlené (a nepodložené) tvrzení, že kdysi se stáří ctilo a mladí byli všeobecně uctivější.

Stáří je ale také odedávna zneužitelnější, protože za všemi nadávkami, poučováním, vztekem a zlobou je fakt, že čím jsme starší, tím křehčí je naše tělo i duše. Vždycky se našel někdo ždímající ze stáří zbývající kapky života. Nezřídka to byli a jsou politici. Schovávají se za ochranu stáří, za úctu ke kmetům, za solidaritu se slabšími, používají stáří jako živý štít a slaví úspěchy, protože staří jsou vděční za pár vlídných slov a zdání ochrany.

Ostatně, jsme svědky stejné manipulace. 230 000 mladých lidí prý opovrhuje starými. A jejich počet se bude zvyšovat. Jsem si jistá, že skutečně stojíme ne na prahu, ale v epicentru války generací. Valí se na nás z billboardů i z médií. A velkohubí politici si neuvědomují, že s každým výkřikem o ochraně důchodců zatloukají hlouběji klín mezi generace. Kampaň naší největší levicové strany stojí celýma svýma hliněnýma nohama na důchodcích. Zdá se k nim být víc, než solidární, ale ve skutečnosti je zabíjí. Ubližuje jim víc, než kdyby na ně plivala. Rétorika Jiřího Paroubka proměnila důchodce v obtížné přízraky, natahující ruce po každé koruně, v asociální zmetky, kteří touží vysát státní kasu a trhat maso z mladých těl. Takzvaná solidarita se starými udělala z důchodců nevděčnou bandu příživníků a docela pominula fakt, že i oni byli kdysi mladí, že pracovali, že měli své sny a že mnohdy nechtějí být na obtíž a nechtějí jen brát, ale i dávat. Ne mladí, ale takové typy populistů zabily veškeré představy o harmonickém a hezkém stáří. Jejich katastrofické vize vyděsily všechny, kteří se cítí být slabší a křehčí. Skoro každá osamělá stařenka oprašující umělé květiny na zašlém sekretáři se začala bát o svou krátkou budoucnost. Zasáhla jí představa, že přijde o tu nevelkou penzi a vdovský důchod, že přijde o byt, který zařizovala v dobách štěstí po svatbě, kde vychovala děti a kde zná každý detail, vyděsilo jí, že jednoho dne bude zase tak zle jako za války. Ze všech stran jí masírují slova o krizi, bídě a strachu. Je dezorientovaná, vyděšená a nejistá. Na jejím strachu se dobře buduje palác pro ty, kteří vymýšlejí cílené kampaně. Ta stará paní už se neusmívá tolik, jako dřív. Začíná nadávat. Víc se mračí. Všechno jí hořkne. Hledá příčinu své nespokojenosti. Schraňuje zásoby na dobu, kdy bude hůř a její nevrlost se projevuje tou podivnou agresivitou, kterou může pocítit každý v době slev ve velkých obchodních centrech. A ta dáma si neuvědomuje, že s každou nadávkou, s každým najetím vozíkem na kotníky nakupujících se okolo ní množí její nepřátelé. Když je unavená a chce si sednout v tramvaji, cítí tu neúctu a vtek okolo. Díky strachu se stala jedním ze zbytečných příživníků, jedním z nenáviděných důchodců. Začala její nehezká budoucnost.

Lidé, kteří nebyli dobří v mládí nejsou samozřejmě dobří ani ve stáří. Mizí generace vychovaná Masarykem a začíná stárnout populace pokřivené doby. Jistěže bude hůř. Čeká nás několik generací, které už nepamatují skutečnou bídu, nemajetnost a strach o existenci. A až zestárne generace rohlíkového komunismu, zvyklá na klid, relativní blahobyt a jistoty, to teprve uvidíme zlé starce a stařeny. Nadějí zůstane jen fakt, že v každé době existuje procento slušných, hodných a poctivých lidí. Pokud se opřou jeden o druhého, budou mít naději na šťastnější stáří.

Znám dost skvělých starých lidí. Vyrostla jsem v prostředí, kde se vyskytovalo dost stárnoucích moudrých pánů. Vyrůstala jsem s jejich historkami, s jejich podivuhodnou energií a nadčasovou silou zkušenosti. Takže mám ráda stáří, které se nebojí nových věcí, mám ráda stáří, které překonává překážky humorem, které umí s nadhledem mávnout rukou a které má rádo mládí, protože nezapomnělo na svá vlastní jalová leta, chyby a omezenost.

Má maminka nedávno oslavila sedmdesátku. Má svůj laptop, přes bolest nohou jezdí na výlety a jejím přátelům většinou není víc, než padesát. Paroubkovy vize jí nevyděsí. Nemá ho ráda, protože je to starý ošklivý chlap a tlučhuba. Ona je duchem příliš mladá na žvásty stárnoucích politiků. Má moc práce. Kromě zaměstnání a neutuchající péče o lidi kolem sebe musí chatovat, surfovat a sdílet. Navíc neshlédla všechny filmy, které kdy chtěla vidět. A točí se pořád nové. Jen ti krásní herci nějak moc stárnou...Mimochodem, když projíždí Tescem, nikdy nikomu nenajede na nohy a místo slev hledá dobroty, které si jako mladá užít nemohla. Ono totiž bylo hůř.

 

Milada Střítezská

Poslední články autora

NULIMilá Milado,09:2816.4.2010 9:28:34
marie dubanovápři komentování používejte mozek.15:4715.4.2010 15:47:08
Lída V.Ach, jo.12:5115.4.2010 12:51:21
la.mi(Michaela)re : povestna kriticnost07:1515.4.2010 7:15:36
Pepíčekmarie dubanová,02:3915.4.2010 2:39:36
Lída V.Jirko B.,01:0415.4.2010 1:04:44
starik z outbackuo stari a jinem...plkani23:1214.4.2010 23:12:14
Lída V.Moc hezky22:4314.4.2010 22:43:18
Jiří BeránekJirka B konečně změnil své názory a postoje20:3614.4.2010 20:36:09
marie dubanováJo, vyžírkové20:2214.4.2010 20:22:33
NaďaJo, vyžírkové, kteří20:0114.4.2010 20:01:33
ZuzkaEvo, to je nesmysl19:3014.4.2010 19:30:33

Počet příspěvků: 45, poslední 16.4.2010 9:28:34 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Milada Střítezská

Milada Střítezská

zde nehodlám psát ani biografie čínských herců ani recenze na čínské filmy, ani anotace ke knihám, ani kapitoly z dějin umění...

Narozená v Praze, vychovaná na Hollarce, ovlivněná knihami, zamilovaná do Eca, Borgese,Paviće, Frosta, Carpentiera a Karáska, udivená ze světa, člověka, historie, kultury a mnohdy i vlastní rodiny, pořád věřící, že je důvod k optimismu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky