O nenávisti

středa 5. květen 2010 09:38

„Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí, jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak. Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky, kde by se v něm tak najednou vzala! Kdo sloužil, bude sloužit dál, kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění. Nedívej se do tváře, která se změnila, nikdo se nestane krásnějším tím, že změnil tvář. Tvrdá zkouška je i tvrdé poznání. Budoucí foliant našich dějin o této době bude mít jeden podtitul: Kdo byl kdo. I dobrá paměť patří k těm stálým věcem, jichž je a bude třeba.“ (Karel Čapek)

Už jen měsíc do voleb a ať už je konečně po nich, aby zmizely všechny plakáty, nafouklé obličeje, plivání zelenavých hlenů špíny a emoce zvracené na všech rozích! Původně jsem si chtěla spokojeně psát úvahu o tom, jaké to asi je, být členem nějaké partaje, hrát si se slovíčky a dumat o člověku stranickém, jenže mezitím kdosi zvedl transparent, na kterém přál jistému politikovi smrt zastřelením a jiný kdosi mu za to lál do fašistů. A ještě jsem se dopustila strašlivého omylu nahlédnutím do jedné z četných internetových diskuzí, kde jistý jakýsi další (i slovo člověk se mi tentokrát příčí) použil v každém svém příspěvku minimálně třikrát slovo „hitlerjugend“ a nenávist z něj šplíchala jak ze starého hnijícího vědra.

Nenávist se stala hnacím motorem letošních voleb. Je to jako vlna, ale ne taková, na které se dá surfovat a užívat si nadhledu, spíš ta, co všechno strhává do nicoty jako tsunami a nenechává prostor pro nadechnutí. Jde o přežití. Zoufalým obyvatelům, kteří chtěli jen brát svůj život takový, jaký je a užívat si drobných šťastných chvil, ve kterém je děti objaly, babičky se svěřily se svými denními radostmi a přátelé pozvedli sklínku k radostnému přiťuknutí, jde o přežití v době, která je plná nenávisti. Co čekali páni politici, kteří seli vítr, že sklidí? Úctu, poslušnost, obdiv? Jejich projevy plné vzteku a zuřivé touhy po moci, plivající urážky, dehonestující, jalové a plytké se vrací jako bumerang skrz nenávist masírovaného davu. A je jedno, jestli se bavíme o pravém, levém, středním, starém, mladém, venkovském nebo městském. Kategorie rozdělující naše obyvatelstvo na nepřátelské tábory zmizely. Zůstala jen neúcta, nenávist, frustrace a bezmocný vztek. Vejce? Ale kdeže. Vejce, to byl začátek. Dětská hra. Hloupost.

Vlna nenávisti roste. A pokud se politici, kteří do ní vytrvale foukají z plných plic, nevzpamatují, slova se promění v činy a jednou opravdu někdo hodí kámen nebo vytáhne zbraň.

Anonymní login plný nekontrolovatelného vzteku, který sedí za monitorem svého počítače a klávesami řve: „Chcípněte zmetci, hitlerjugendi posraní!“ se může proměnit v anonymního střelce, až mu virtuální realita přestane stačit. Nenávist nemůže růst donekonečna. Vždycky někde dosáhne svého stropu a exploduje. Vždycky to tak bylo. Historie má nespočet důkazů. Jednoho dne může někdo opravdu zamířit zbraň a stisknout spoušť. Možná jen proto, aby na okamžik uslyšel to ticho… Je to hrůzná představa, ale včera jsem si ji před spaním promítala záběr po záběru a zděšeně zjišťovala, že začínám mít strach z toho, že ji jednou uvidím doopravdy.

Vymlouvat se na holubičí nátury? Že Češi byli v historii radši kolaboranty, než bojovníky? Jenže kam až lze natáhnout strunku nenávisti, aby se holubičí let změnil ve scénu z Hitchcocka? Mám zoufalý pocit, že už nemůže jít propagace nenávisti dál, protože zašla za svou vlastní mez. Můj dojem z těchto voleb? Politici zešíleli. Kompletně a úplně se zaslepili šílenstvím nenávisti a tak zrůdné touze po uchopení moci, že nás obětovali. Postavili proti sobě všechny. Jednotlivce i skupiny. Pro vlastní touhu po moci z nás udělali nenávistné kreatury, Každý z nich nese odpovědnost a šéfové stran by měli veřejně omluvit za rozpoutání tohoto stavu.

Jenže…jim jde o všechno. O státní zakázky, o zaplacení dluhů kamarádům mafiánům, o kontrolu toku peněz, o rabování. Nikdy žádný z nich nepřizná svou vinu. Ani jeden se nezděsí své tváře v zrcadle, ani jeden z nich nebude špatně usínat. Budou spát jako neviňátka, nakrmení zlaťáky a nenávistí těch, které manipulují proti těm, které přikázali nenávidět.

Vím, že po volbách se část zjitřených emocí uklidní, ale nevěřím, že nenávist, vypuštěná z úzké, nepohodlné láhve půjde zamáčknout zpátky. Někde jistě vybublá. Vždycky se to stalo. A vždycky to odnesli ti, kteří láhev neodzátkovali…

 

 

Milada Střítezská

Poslední články autora

Lída V.EVO, přiznávám,22:445.5.2010 22:44:03
NaďaKdo nechce, nevidí,21:365.5.2010 21:36:59
vlkRe- o nenavisti21:345.5.2010 21:34:03
V.NovákMám, paní EVO, podobný pocit.18:085.5.2010 18:08:46
MirekEVA ma problem s clankem Milady.16:555.5.2010 16:55:09
NULINa článek mě upozornila15:125.5.2010 15:12:43
Aleš ChalupníčekKdybych byl literárním kritikem,13:515.5.2010 13:51:39
Jindřich BílekVolby nejsou kvůli straníkům13:035.5.2010 13:03:57
ZuzkaDomnívám se, že paní Milada11:405.5.2010 11:40:10
eccsémě vzešlo za 20 let10:055.5.2010 10:05:52

Počet příspěvků: 13, poslední 6.5.2010 9:13:04 Zobrazuji posledních 13 příspěvků.

Milada Střítezská

Milada Střítezská

zde nehodlám psát ani biografie čínských herců ani recenze na čínské filmy, ani anotace ke knihám, ani kapitoly z dějin umění...

Narozená v Praze, vychovaná na Hollarce, ovlivněná knihami, zamilovaná do Eca, Borgese,Paviće, Frosta, Carpentiera a Karáska, udivená ze světa, člověka, historie, kultury a mnohdy i vlastní rodiny, pořád věřící, že je důvod k optimismu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky